Domů > Novinky > Změny pro eshopy od 1.1.2014 – kompletní změny z nového občanského zákoníku! (1.díl)

Změny pro eshopy od 1.1.2014 – kompletní změny z nového občanského zákoníku! (1.díl)

O novém občanském zákoníku, který začne platit od 1.1.2014 a nahrazuje starší normu z roku 1964, toho bylo napsáno už mnoho. V tomto článku se dnes podíváme na změny, které přímo souvisí s e-shopy a nebo jejich obchodními podmínkami.

Tento článek se bude věnovat zejména změnám, které se týkají prodeje fyzického (hmotného) zboží, nikoliv distribucí digitálního obsahu nebo prodeji služeb přes internet. Zároveň se bude týkat pouze obchodních vztahů mezi prodejcem a koncovým zákazníkem, nikoliv mezi podnikately.

K 1.1.2014 dojde ke zrušení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů a také zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. V platnosti zůstávají související zákony jako zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů a nebo zákon č. 100/2001 Sb., zákon o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.

Informace, které je nutno podat před uzavřením smlouvy

Nový občanský zákoník se věnuje uzavření kupní smlouvy prostřednictvím internetu v § 1811 odst. 2, v § 1820 odst. 1 a v § 1826 odst. 1. Zároveň doporučují některé právní kanceláře zapracovat do obchodních podmínek i ustanovení § 1839, které zní

…v případě pochybností musí podnikatel prokázat, že sdělil spotřebiteli údaje, které je povinen sdělit…

Asi úplně nejzásadnější změnou je nová povinnost poskytnout spotřebiteli předem formulář pro odstoupení od smlouvy dle ustanovení § 1820 odst. 1 písm. f) nového občanského zákoníku. Konkrétní citace z občanského zákoníku zní:

…před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu, pokud lze využít práva na odstoupení od smlouvy, podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva, jakož i formulář pro odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis.

Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 363/2013 Sb. a  stanovuje nejen obsah zmíněného formuláře, ale i vzorovou formulaci poučení pro spotřebitele. Pokud není jedna z těchto povinností splněna, může tato skutečnost znamenat soukromoprávní sankce, které si rozebereme dále v tomto článku.

Další novinkou je povinnost informovat zákazníka o tom, že v případě odstoupení od kupní smlouvy, ponese náklady na vrácení zboží a to i v případě, kdy nemůže být zboží vráceno obyčejnou pozemní poštou (§ 1820 odst. 1 písm. g). To platilo i doposud, ale nově o tom musí být zákazník informován. Neinformuje-li o tomto obchodník zákazníka, vyplývá pro něj sankce v tom smyslu, že je povinen tyto náklady na dopravu vráceného zboží uhradit.

Dále podle § 1811 odst. 2 písm. f) je spotřebiteli nutné sdělit

…údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv…

což je prakticky duplicitní ustanovení k § 13 zákona o ochraně spotřebitele. Zákon nařizuje ještě několik dalších informačních povinností, které budu již pouze citovat

…údaj o případné povinnosti zaplatit zálohu nebo obdobnou platbu, je-li vyžadována…

a

…údaj o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů včetně údaje, zda se lze obrátit se stížností na orgán dohledu nebo státního dozoru.

což jsou ustanovení podle § 1820 odst. 1 písm. b) a písm. j).

V neposlední řadě je potřeba upozornit na § 11a, který byl přidán do zákona o ochraně spotřebitele

Při prodeji zboží nebo poskytování služeb elektronickými prostředky prostřednictvím internetových stránek je prodávající povinen spotřebitele předem zřetelným způsobem informovat o tom, zda platí nějaká omezení pro dodání zboží nebo poskytnutí služby a jaké způsoby platby jsou přijímány.

 

Samotný proces uzavírání kupní smlouvy

V době platnosti původního občanského zákoníku se vedli neustálé spory mezi obchodníky a spotřebitelskými organizacemi. Mezitím co obchodníci považovali za uzavření kupní smlouvy až potvrzení objednávky, tak spotřebitelské organizace považovali za uzavření kupní smlouvy již samotný akt provedení objednávky, protože nabídka byla veřejně prezentována a mohl ji uzavřít každý bez výjimky. Nový zákoník nepřináší o mnoho lepší specifikaci, ale naděje pro obchodníky zde přece jen je.

V ustanovení § 1732 odst. 2 se píše

…návrh dodat zboží … za určenou cenu učiněný při podnikatelské činnosti reklamou, v katalogu nebo vystavením zboží…

se považuje za veřejný návrh na uzavření smlouvy, a to s výhradou

…vyčerpání zásob nebo ztráty schopnosti podnikatele plnit…

Pokud to hodně zjednodušíme, tak se smlouva dříve uzavírala již odesláním košíku a to bez ohledu na to, zda to byl člověk se kterým chtěl nebo nechtěl obchod obchodní vztah uzavřít, například proto, že to byl problémový zákazník.

Aktuálně pokud bude zboží prezentováno reklamou, katalogem či vystavením, tak se oslovuje neurčitý okruh osob, přičemž v § 1733 se uvádí, že projev, který směřuje vůči neurčitému okruhu osob nebo který má povahu reklamy, je pouhou výzvou k podání nabídky, pokud z něho jasně neplyne něco jiného. Zmiňovaná dvě ustanovení se tak jeví jako rozpor a proto některé právní kanceláře doporučují, aby obchodník ustanovení § 1732 odst. 2 nového na vztahy mezi prodávajícím a kupujícím v obchodních podmínkách výslovně vyloučil.

Osobně ovšem pro běžné internetové obchody toto považuji za nepodstatné.

Obchodní podmínky

Docela zajímavě je to nově s obchodními podmínkami. Mezitím co doposud stačil hypertextový odkaz na obchodní podmínky v samotném košíku, nově to stačit již nebude. Podle ustanovení § 1751 odst. 1, které zní

…část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

Aktuálně jsou tedy 2 možnosti – první je zobrazit celé obchodní podmínky v nákupním košíku a tím druhým je přikládat je k samotnému e-mailovému potvrzení objednávky. Druhá možnost se mi jeví jako mnohem vhodnější a efektnější.

Velkou novinkou je ovšem § 1753, který konkrétně zní

…ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

To je poměrně ošemetná formulace, která se v praxi dá ze strany schopných zákazníků velmi dobře zneužít. Nepředpokládám však, že by se toto mohlo běžných solidních e-shopů týkat, protože ty zpravidla nemají nestandardní požadavky nebo ustanovení obchodních podmínek.

Dalším zajímavým ustanovením je § 1800. Ten v odst. 1 říká, že obsahuje-li smlouva ujednání, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je toto ujednání platné, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam ujednání dostatečně vysvětlen. Osobně by mě zajímalo, jak by se při sporu specifikoval takový „prlměrně rozumný člověk“, ale to nám ukáže až praxe. Zároveň v odst. 2 stejného § stanovuje, že obsahuje-li smlouva ujednání, které je pro slabší stranu zvláště nevýhodné, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je takové ujednání neplatné.

Opět předpokládám, že tyto dva §  nebudou mít zásadní vliv na běžné a slušné obchody.

 

Závěrem: Původně jsem měl představu, že všechny změny napíši do jednoho článku, ale již nyní vidím, že to musím rozdělit na dva nebo tři.

Další díl najdete na tomto odkazu.

 

Pomohl vám výčet změn? Napište to do komentářů!

 

 

WordPress › Chyba